Jako začínající včelař, po přečtení několika „Včelařských roků“ ať v knižní nebo internetové podobě a po prožití několika včelařských zim, jsem si uvědomil, že se nikde nepíše jak si zkrátit čas při netrpělivém očekávání prvních jarních proletů včelstev, samozřejmě při dobře nakrmeném a zazimovaném včelstvu, po zajištění veterinárních vzorků a po opravě rámečků či úlů. V zimním čase se konají přednášky, členské schůze a někdy i včelařské plesy či prodejní trhy se včelařským zbožím a nářadím, kde se dá prožít několik zimních víkendů, ale včelař je závislý na pořadatelích a tak jsem si vzpomněl na přísloví „kdo si hraje nezlobí“ a že si naši předci již od 13. století krátili dlouhou chvíli hrou v karty a že by bylo pěkné zahrát si s kartami, které by celou hru připomínali události a předměty ze včelařova života. Karty jsou řazeny do hazardních her, ale pokud se ke hře přistupuje s úctou a z pohledu společenské události, slouží hra k procvičování paměti a rozšiřování kombinačních schopností. Karty se včelařským tématem, kde se snažím zachytit včelí společenství, práci včelaře a kontrast včelí královny a krále na klasických kartách ztvárnila grafička Anastasia Sokolová, která vložila do kreseb svěžest a vzdušnost akvarelu a krásně ztvárnila jednotlivé karetní barvy. Mé pojetí karet není pokusem o změnu karetních obrázků navzdor ověřeným a hraným vyobrazením známého německého vzoru, či pokusem o reklamní karty jak jsou dnes nabízeny pro obchodní firmy či společenské události, ale projevem úcty ke včelám a možnosti použití hry k prohlubování přátelství mezi hráči včelaři s ostatními hráči v karty.
Obr. 1 Náhled "Včelařské karty"
